drobno-září

čtvrtek 22. září 2016

zdroj: Pinterest
Terezka se dala na výrobu mikro-doplňků pro mini-figurky (řeknu vám, není nic lepšího, než je hledat zapadlé na dně metrové bedny mezi dýněmi). Když se přijde pochlubit, co zase vyrobila, většinou dorazí s pinzetou v ruce a v ní drží téměř neviditelný kartáček na zuby, učebnici matematiky či psací stůl i s vysouvacími šuplíky. Kýchání zakázáno. Vysávání přirozeně nepřipadá v úvahu.

Máme Ášu juniora. Říkáme mu Tobiáš, aby netrpěl frustrací z pocitu, že je vlastně náhradník. Je to takové mikro-štěstí v kožichu. (Pominu-li pár drobností, jako noční únik na střechu, ranní sekání do chodidel, záměnu koše s prádlem za kočičí záchod a záměnu naší toalety za kočičí misku, je to učiněný anděl!)

Dnes ráno mi na obličeji spočinuly první mikro-kapičky ranní mlhy. Byly chladné a takové čerstvě voňavé. Podzim se nemohl ohlásit stylověji.

Zablácené běžecké boty, červené víno, horká vana, krb, čaj a svetr! Obvyklá mozaika podzimních mini-radostí je tady.

Tímto telegrafickým drobno-příspěvkem bych vám rád popřál barevný začátek podzimu složený ze samých šťastných mikro-chvilek...

Ve zdravém těle...

neděle 11. září 2016

zdravý (vz)duch! To mi proletělo hlavou při dnešním dopoledním běhu. Zde je v bodech:

- vybíhám nalehko, bez telefonu
- probíhám kolem hořící skládky
- lituji, že nemám čím přivolat hasiče
- lituji, že nemám čím zdokumentovat ten hustý černý dým, který stále sílí a celého mne pohlcuje
- v dýmu narážím na několik zvědavců a pohmatem zjišťuji, že drží telefon u ucha
- plíce se mi plní dehtem
- za zvuku sirén odbíhám, abych nasál trochu vzduchu
- nadále se mi nedostává kyslíku, neboť se jindy klidná prašná cesta hemží vozy mířícími k místu činu
- seznávám, že posádky vozů nežene na místo touha hasit oheň, nýbrž hasit zvědavost
- probíhám sousední vesnicí a v pravidelných intervalech volám na důchodkyně za plot odpověď na otázku "Co tam hoří, panáčku?"
- doma ve sprše smývám saze z vlasů a hořce lituji, že nemám co dát na Instagram
- celou situaci ilustruji alespoň s tužkou v ruce
- přeji vám poklidný konec neděle a pěkný start nového týdne (bez požárů, pokud možno)


...a je to tu:

čtvrtek 1. září 2016

Na přechodu před školou postává policejní strážník v zelené vestě a dohlíží na to, aby se děti bezpečně dopravily až do nově natřených lavic v (pořád ještě) sluncem zalitých třídách, které po prázdninách voní - tak nějak - jinak. Voní setkáváním s kamarády a příslibem přísunu nové duševní stravy. Kdo už ale školou prošel, dobře ví, že se ta vůně ze tříd vyvětrá dřív, než pomine první velká přestávka - a nazítra už budou zase cítit všednodenností (a přezůvkami na tělocvik schovanými pod lavicí). Je tu nový školní rok a já už zase před školou kličkuji mezi parkujícími vozy rodičů-taxikářů. Roční koloběh budiž pochválen, člověk se alespoň nenudí.

A co jinak? Financial Times píší o době, kdy budou lidé chodit ke Googlu nejen pro informace o vnějším světě, ale také o sobě samých. Kdo vás dnes zná lépe než vy? No jistě, Google! Ví, co čtete. Ví, co nakupujete. Ví, co si s kým píšete a také s kým a o čem telefonujete. Až se budete příště rozhodovat, s kým jít na rande, Google vám prý volbu usnadní a správné řešení s nejvyšší přesností předem určí. No, nevím. Já se ho asi rovnou zeptám na tu nejzákladnější VELKOU otázku všehomíra. Ale obávám se, že z něj beztak vypadne nějaký blábol, třeba "42"...

Když už jsme u Stopařova průvodce - v Americe startují předvolební debaty. Jsem zvědav, jestli se Douglas Adams i v tomto bodě ukáže jako vizionář a lidé si opravdu zvolí do svého čela šíleného Zafoda Bíblbroxe. Jen doufám, že Donald Trump nemá stejně jako on dvě hlavy, protože i z té jedné padají dost šílené věci.

Ať už parkujete před školou, nasáváte vůni poprázdninových učeben, radíte se s Googlem, volíte prezidenta, či děláte cokoli jiného, rozhodně NEPROPADEJTE PANICE!

Krásný začátek září všem (a těm, kteří nepatří mezi milovníky Stopařova průvodce po galaxii, se dnes omlouvám za trochu nesrozumitelný příspěvek)...

Kváskový hotel...

úterý 16. srpna 2016

zdroj: Pinterest
...myslím, že by to byl zajímavý podnikatelský záměr: otevřít si kváskový hotel. Ta myšlenka mi prolétla hlavou ve chvíli, kdy nás kamarádka požádala o "krmení a hlídání" jejího miláčka v zavařovací sklenici - žitného kvásku na pečení chleba - zatímco bude v zahraničí.
Nejprve jsem jí zkratovitě nabídl, aby ho nechala pojít hlady, že jí po návratu z dovolenky namnožím kvásek svůj... ale pak jsem to spatřil! Ten její pohled! Došlo mi, co jsem vyřkl za nesmysl. Kvásek má jméno, žije s nimi léta, kamarádka ho pravidelně krmí a on zase pravidelně krmí celou jejich rodinu. Je to nepopsatelný vztah. Kdo nezažil, nepochopí.
Tímto bych se ti chtěl, Věrko, omluvit za svůj necitlivý návrh. Neboj, má se v naší lednici dobře, krmíme a venčíme pravidelně!

A s tím hotelem to myslím vážně: Nabízím klimatizovaný apartmán pro jednu až čtyři zavařovací sklenice, s výhledem na mléčné výrobky a šunku. O vašeho mazlíčka se postará zkušený personál. Polopenze a wellness služby, jako jsou masáže pramenitou vodou a peelingové procedury celozrnnou žitnou moukou, jsou samosebou v ceně!

I přesto...

čtvrtek 4. srpna 2016

zdroj: Pinterest
...že v létě pracuji jako v jakýkoliv jiný čas roku, stejně se nemohu ubránit příjemně táhlé prázdninové náladě (a já se, pravda, ani nebráním). Dobře si pamatuji, jak nekonečné a bezstarostné mi v dětství ty dva měsíce připadaly a ten pocit se mi vrací i dnes, kdy za dlouhé volno považuji prodloužený víkend. Na prázdninách miluji:

- to, že nemusím cestou kolem školy kličkovat mezi parkujícími vozy rodičů a pobíhajícími dětmi s aktovkami na zádech

- to, že nemusím každé ráno někoho nutit, aby si už konečně začal čistit zuby a vysvlékl se z pyžama (pokud nepočítám sám sebe)

- to, že si mohu do 22 hod. číst bez rozsvícené lampičky

- nebo třeba to, že nevím, jestli je úterý, čtvrtek, desátého, či patnáctého. Prostě čas je jedna velká beztvará hrouda výletů, koupání, čtení v lehátku, konzumace melounů a večerního grilování

Posledních několik večerů trávíme s holkami ve společnosti Harryho Pottera. Jakákoliv módní vlna u nás má totiž šanci, až když je naprosto mimo mísu. Jsme úplně posedlí. Dneska bude Relikvie smrti! ...Už bude večer??

Je to trochu rouhání, ale přiznávám, že přes všechno to užívání letní pohody, je pro mě druhá půlka prázdnin, která právě nastala, obdobím těšení se na podzimní plískanice, na padající listí a mlhavá rána nasycená měkkým slunečním světlem.

Poslední dobou mi to nějak neběhá. O to více se těším na podzim, kdy (už tradičně) porazím tu letní lenost, se kterou bojuji (a zatím nevyhrávám). Je to ale sladká prohra...

Ty z vás, kteří na konci článku čekali promyšlenou pointu, bohužel zklamu. Žádná nebude. Forma příspěvku je ryze letně-prázdninová - tedy taková velká beztvará hrouda mých myšlenek.

Vlastně jsem vám chtěl jen popřát hezký druhý poločas prázdnin!

P.S.: věděli jste, že obložený chlebíček oslavil sté výročí existence? To by stálo za to zajíst jedním praseckým s vejcem a majonézou, ne?

Měří to půl metru...

úterý 19. července 2016

... a někde se toulá.


Po návratu z dovolené tu byl jen tvůj chlupatý pelech a vylízaná miska. Co deset minut tě voláme, ale ty nikde. Chybí mi ranní buzení zaseknutým drápkem do chodidla. Chybí mi tvoje chrápání v naší posteli. Chybí mi mňoukání u kuchyňské linky, když krájím maso na večeři. Chybí mi každodenní tahání klíšťat z kožichu. Chybí mi mokré ťapky na podlaze. Chybí mi naše hry na babu kolem krbu. Chybí mi chlupy na tričku a podrápané ruce...

Chybíš mi...

Ášo, tak nedělej fóry a už se vrať.

Dnes jsme...

středa 6. července 2016

zdroj: Pinterest
... podnikali jeden výlet za druhým. Cestou na Krašov:
"Dobrý den, kudy prosím ke Krašovu?"
"Musíte na Kozojedy a pak přes Rohy na Bohy"
Nevěděl jsem, jestli dědovi poděkovat, nebo ho poslat do háje, ať si dělá blázny z jiných. Naštěstí ale převážela slušnost. Všechna ta místa tam byla, jen žádné bohy jsem neviděl (ale božsky tam bylo, to jo).

Hlídáme psa. Tedy psa - je to tele, které váží asi o 5 kilo víc, než já. Ve skutečnosti celé to hlídání spočívá v uzavření zvířete na noc do garáže, protože se ve tmě venku bojí. Nechci na tu bestii nijak nasazovat a zcela uznávám jeho váhovou převahu - intelektuálně mám ale (při vší skromnosti) navrch já. Přesto jsem to zvíře do garáže nedokázal dostat dobrou půlhodinu. Pomohla až lest v podobě vhodně kladených psích sucharů, které tu horu chlupů dovedly na místo.

Posledních pár měsíců jsem si dopřával očistnou pauzu v psaní knihy, která měla zajistit dostatečný nadhled při jejím následném čtení. Pauza zapůsobila - všechno, co jsem napsal, jsem seškrtal. Píšu, pravda, úplně nanovo, ale s pocitem, že tentokrát je to "TO ONO"!

Večer jsem si dopřával běh se zapadajícím sluncem v zádech. Vítr pročesával kadeře obilí, ptáci zpívali tu nejkrásnější melodii a nebýt toho kila třešní v žaludku, které jsem cestou otrhal ze stromu, cítil bych se jako v ráji.

Miluji tyhle volné dny.

Díky, Huse.

Všem knižním gurmánům:

úterý 21. června 2016

autor citátu: Frank Zappa / zdroj: Pinterest
S četbou je to jako s jídlem. Existují knihy dobré, horší, vydatné, lehké, tlusté, nestravitelné či pikantní. 

Podobně to bývá i s jejich konzumací. Je možné knihu zhltnout na posezení, to když lahodí našim chuťovým buňkám a my potřebujeme ukojit hlad po duševní stravě. Činnost to bývá vyčerpávající a zpravidla při tom strádá nejen čtenář, ale také zbytek rodiny.

Některé knihy čtenáři "nejedou" a on se v nich šťourá, jak říkala babička, jako bába v bolavym. Já podobné knihy odkládám dříve, než je pozdě. Pravdou ale je, že s přibývajícími zkušenostmi se mi takovým knihám daří stále úspěšněji vyhýbat.

Snídaňové knihy se ukusují vstoje na tramvajové zastávce, či v uličce mezi sedadly autobusu a zapíjí se černou kávou z termosky. největším úskalím této četby bývá nepřejet výstupní stanici a neopařit spolucestující.

Jiné knihy se jedí po špetkách - to aby člověk vychutnal každé sousto. Jednu takovou - knihu Havel - právě teď konzumuji. Při svých 600 stranách mi bude noční stolek nejspíš zdobit dlouho. Čas od času ji vezmu do rukou, obřadně ji otevřu a pokochám se jejím precizním estetickým provedením a dokonalou sazbou. Lehce si přivoním k jejím stránkám a labužnicky se zakousnu do svěžího stylu Michaela Žantovského. Ale pozor! Vychutnávám jen do polosyta!

Jsou také knihy, kterými se člověk nedokáže prokousat. Ať už onu nestravitelnost způsobil autor, nakladatel, nebo si za ni můžu já sám, výsledek je vždycky stejný. Nejprve namáhavě žvýkám každé sousto a nakonec se rozhodnu knihu vystřídat něčím lehčím, stravitelnějším. Často stačí takovou knihu nechat uležet. Její stránky zkřehnou a napříště jako zázrakem klouže do útrob čtenářových takřka sama.

Ať už knihy hltáte, žerete, nebo jen labužnicky převalujete po jazyku, přeji vám dobrou chuť a kvalitní gurmánský zážitek... A všem, kteří kouzlu toho papírového potěšení ještě nepropadli, bych přál, aby v sobě brzy objevili skrytého milovníka duševní stravy. Ty chvíle s knihou totiž stojí za to!

P.S.: Asi to nebude mít návaznost, ale víte, že je dnes mezinárodní den trpaslíků?

Vzkaz vlastnímu já

neděle 12. června 2016

autor: Mark Johns
Nedávno jsem v časopise Reportér četl odpovědi známých osobností na otázku "Co byste dnes vzkázal svému patnáctiletému já?"
Ta otázka mne zaujala. Dlouho jsem nad ní přemýšlel a říkal jsem si, co bych asi tak svému mladšímu já vzkázal sám? Co bych si poradil? Jaké situaci bych se v životě raději vyhnul? Co bych dnes udělal jinak? S těmito myšlenkami v hlavě jsem naběhal spousty kilometrů a proležel pár hodin ve vaně, ale ne a ne na nic přijít.

Mám snad tak omezenou fantazii? Věřím, že ne. Myslím, že to vypovídá o něčem jiném. A sice o tom, co už dávno vím - že na svém životě nechci nic měnit. Mohl bych si, pravda, poradit, na koho si vsadit během mistrovství světa ve fotbale v roce 2000. Mohl bych si také dát tip na nákup akcií. Ale co z toho? Možná bych si mohl poradit, abych neřekl pár věcí, které jsem v životě vypustil z úst a které mě pak ještě dlouho mrzely.
Člověk věkem získává zkušenosti. Není to nic záslužného, je to obyčejný vývoj. Vlivem zkušeností bych dnes v určitých situacích reagoval jinak (třeba bych nešel do kina na Román pro muže). Možná bych si mohl doporučit, jak se v té které zlomové situaci zachovat. Ale jak bych ony zkušenosti získal, kdybych nejprve neudělal špatné rozhodnutí? Co kdyby se ze mne pod vlivem mých vlastních rad stal někdo jiný? Kauzalita! Zákon času a prostoru. Ne... já bych se na své patnáctileté já shovívavě usmál a nechal ho jít vlastní cestou, protože vím, že ta cesta vede k mému dnešnímu životu.

Co byste si poradili vy?