Všem knižním gurmánům:

úterý 21. června 2016

autor citátu: Frank Zappa / zdroj: Pinterest
S četbou je to jako s jídlem. Existují knihy dobré, horší, vydatné, lehké, tlusté, nestravitelné či pikantní. 

Podobně to bývá i s jejich konzumací. Je možné knihu zhltnout na posezení, to když lahodí našim chuťovým buňkám a my potřebujeme ukojit hlad po duševní stravě. Činnost to bývá vyčerpávající a zpravidla při tom strádá nejen čtenář, ale také zbytek rodiny.

Některé knihy čtenáři "nejedou" a on se v nich šťourá, jak říkala babička, jako bába v bolavym. Já podobné knihy odkládám dříve, než je pozdě. Pravdou ale je, že s přibývajícími zkušenostmi se mi takovým knihám daří stále úspěšněji vyhýbat.

Snídaňové knihy se ukusují vstoje na tramvajové zastávce, či v uličce mezi sedadly autobusu a zapíjí se černou kávou z termosky. největším úskalím této četby bývá nepřejet výstupní stanici a neopařit spolucestující.

Jiné knihy se jedí po špetkách - to aby člověk vychutnal každé sousto. Jednu takovou - knihu Havel - právě teď konzumuji. Při svých 600 stranách mi bude noční stolek nejspíš zdobit dlouho. Čas od času ji vezmu do rukou, obřadně ji otevřu a pokochám se jejím precizním estetickým provedením a dokonalou sazbou. Lehce si přivoním k jejím stránkám a labužnicky se zakousnu do svěžího stylu Michaela Žantovského. Ale pozor! Vychutnávám jen do polosyta!

Jsou také knihy, kterými se člověk nedokáže prokousat. Ať už onu nestravitelnost způsobil autor, nakladatel, nebo si za ni můžu já sám, výsledek je vždycky stejný. Nejprve namáhavě žvýkám každé sousto a nakonec se rozhodnu knihu vystřídat něčím lehčím, stravitelnějším. Často stačí takovou knihu nechat uležet. Její stránky zkřehnou a napříště jako zázrakem klouže do útrob čtenářových takřka sama.

Ať už knihy hltáte, žerete, nebo jen labužnicky převalujete po jazyku, přeji vám dobrou chuť a kvalitní gurmánský zážitek... A všem, kteří kouzlu toho papírového potěšení ještě nepropadli, bych přál, aby v sobě brzy objevili skrytého milovníka duševní stravy. Ty chvíle s knihou totiž stojí za to!

P.S.: Asi to nebude mít návaznost, ale víte, že je dnes mezinárodní den trpaslíků?

Vzkaz vlastnímu já

neděle 12. června 2016

autor: Mark Johns
Nedávno jsem v časopise Reportér četl odpovědi známých osobností na otázku "Co byste dnes vzkázal svému patnáctiletému já?"
Ta otázka mne zaujala. Dlouho jsem nad ní přemýšlel a říkal jsem si, co bych asi tak svému mladšímu já vzkázal sám? Co bych si poradil? Jaké situaci bych se v životě raději vyhnul? Co bych dnes udělal jinak? S těmito myšlenkami v hlavě jsem naběhal spousty kilometrů a proležel pár hodin ve vaně, ale ne a ne na nic přijít.

Mám snad tak omezenou fantazii? Věřím, že ne. Myslím, že to vypovídá o něčem jiném. A sice o tom, co už dávno vím - že na svém životě nechci nic měnit. Mohl bych si, pravda, poradit, na koho si vsadit během mistrovství světa ve fotbale v roce 2000. Mohl bych si také dát tip na nákup akcií. Ale co z toho? Možná bych si mohl poradit, abych neřekl pár věcí, které jsem v životě vypustil z úst a které mě pak ještě dlouho mrzely.
Člověk věkem získává zkušenosti. Není to nic záslužného, je to obyčejný vývoj. Vlivem zkušeností bych dnes v určitých situacích reagoval jinak (třeba bych nešel do kina na Román pro muže). Možná bych si mohl doporučit, jak se v té které zlomové situaci zachovat. Ale jak bych ony zkušenosti získal, kdybych nejprve neudělal špatné rozhodnutí? Co kdyby se ze mne pod vlivem mých vlastních rad stal někdo jiný? Kauzalita! Zákon času a prostoru. Ne... já bych se na své patnáctileté já shovívavě usmál a nechal ho jít vlastní cestou, protože vím, že ta cesta vede k mému dnešnímu životu.

Co byste si poradili vy?

Test: expediční strava

neděle 5. června 2016

Dnes tak trochu o vaření... A o Ditě P.!

Minulý víkend jsem s kamarádem absolvoval noční pochod - 32 km od soumraku do rozbřesku. Podobnou akci jsme podnikli už několikrát. Člověk prostě večer vyrazí z domu a na snídani je zpátky. Za sebou má ale sedm hodin pochodu a spousty zážitků. Celou dobu jsem si s sebou nesl v batůžku několik pytlíčků sušeného jídla (tzv. expediční stravy), protože jsem měl v plánu se s vámi podělit o zkušenost. Všechno se ale trochu zamotalo. Jak to všechno dopadlo a jak můj dnešní příspěvek souvisí s Ditou P.? Už to znáte, tak nepřepínejte a jdeme na to!