Záhady...

pátek 6. dubna 2018

autor: Maria Tiurina

Čím jsem starší, tím méně jasno mám v určitých věcech. Kromě otázek o nekonečnosti vesmíru a smrtelnosti duše je mi opravdovou záhadou, proč mají české knihy hřbety potištěny obráceně, takže když se položí naplocho, je nápis buďto vzhůru nohama, nebo musí být kniha otočena titulní stranou dolů.

Klasickou nevysvětlitelnou záhadou je čas, jehož akceleraci vnímám každou buňkou těla. Uvědomuji si to zejména když za mnou přijdou děti, abych jim upletl pomlázku (to už jsou zase Velikonoce?), když zprovozňuji bazén (který jsem vypouštěl někdy předminulý týden, ne?), když moje žena na svém blogu publikuje už třicátý pátý příspěvek, zatímco já nenapsal od minule ani čárku, když mi skončí další rok předplatného Respektu, nebo když zouvám zimní gumy, které na autě nemohly být snad ani měsíc.

Taky mi vrtá hlavou, proč náš kocour mňouká u dveří, jako by nutně potřeboval ven a když člověk otevře, jen dál sedí a čumí (Brexit kočka).

Proč se mění čas ze zimního na letní, když to nikdo nechce?

Proč je na poště tolik okének, když je otevřené jen jedno?

Proč se vyrábí hranaté talíře?

PROČ??